V této sekci postupně najdete přehledně zpracovaná základní témata související s "POHYBY ŽIVOTA": filosofická východiska, terapeutické nástroje práce s růstovou dynamikou, modelové kazuistiky. 

V každém momentu našeho života pro nás existuje pravdivý životní směr a dobrá cesta dál...

Terapeutický přístup "Pohyby života"

Přístup "Pohyby života" je zaměřen na provázení v životních pohybech a změnách. Je určen pro ty, kteří hledají hlubší porozumění sobě i tomu, co se nám v životě děje – zejména když se hroutí to, co dosud bylo a co náhle již nefunguje. Vrací nás a naše vztahy zpět do přirozeného životního řádu, a dává nám možnost objevit ve svém životě naši vlastní vnitřní sílu a pravdivost. Vede k hledání nových cest a autentických výzev našeho života.

Proč jsou v životě nutné změny (Život chce jít vždy dál)

Lidský život je neustálý pohyb, který prochází všemi oblastmi našeho života. Impulzy k pohybům tak vznikají často skrytě uvnitř nás, projeví se v našich pocitech a ve vztazích, a jejich smyslu porozumíme až z důsledků a v širším kontextu, někdy až z Celku života. Cílem těchto pohybů je život sám – ten život, který chce být žit, chce se realizovat a uskutečnit a směřuje k naplnění. Tento pohyb se nemůže dít jinak než prostřednictvím změny: něco, co bylo, musí skončit, aby něco nového mohlo začít. Takový je formát našeho života... Není vždy snadné ho následovat, ale snažit se ho zastavit znamená blokovat sami sebe v růstu.

Krize jako výzva (Skrytost pohybů v každodennosti)

Zásadní pohyby tak většinou vznikají skrytě uvnitř nás, a nejprve se projeví nenápadně v nekonkrétních drobných pocitech a vnitřních hnutí, jimž nerozumíme. Postupně jsou konkrétnější, promítnou se nejčastěji v konkrétních vztazích nebo oblastech, a jsou-li dlouho přehlíženy, pak se často projeví i na tělesné rovině.

Považujeme je za "problémy", které je třeba řešit, a tím nám znovu unikne, že jde od signály života, která nám oznamuje, že se něco mění, něco přestává fungovat, a že se blíží nutná změna. Jejich smyslu bohužel vážně porozumíme až z důsledků, nejčastěji když vše naroste do rozměrů životní krize.

Následování (Život nás vede)

Život nelze zastavit, nelze předejít jeho vývoji a změnám, protože život se chce dít, chce někam směřovat. Lze ale tomuto pohybu bytostně porozumět a nebát se jej následovat. Protože ve skutečnosti tento pohyb pracuje pro nás a vede nás k sobě.

V terapeutickém přístupu "Pohyby života" vám nabízím jemnou, hlubokou a přesnou práci při hledání vaší cesty k autenticitě a smyslu. Budeme se společně dívat na život, rozumět jeho kontextům a výzvám, a učit se je následovat – protože zaujetí pravdivého postoje k vlastnímu životu vyžaduje určitou hloubku porozumění. Toto zvědomění "pohybů života" je zásadní obrat, protože za svůj život neseme odpovědnost každý sám a nikdo jiný to za nás nemůže udělat.

Co je smyslem životního růstu (Žít svůj život)

V životní dynamice jde o postupné "vrůstání do vlastního života" - do jeho rozvinutí a naplnění. Proto, když se nám něco náročného děje, nejde nikdy jen o účelové "vyřešení" situace. Život nám tím dává šanci přestat být "obětmi" okolností nebo rodinné historie, a stát se dospělým a vědomým tvůrcem našeho vlastního života. Být sami sebou, žít svůj život...

Základní oblouk vnitřního růstu v terapeutickém přístupu "POHYBY ŽIVOTA" 

"Život otevírá mnoho možností, ale cesta, kterou se ubíráme, je jen jedna."

Terapeutický přístup "POHYBY ŽIVOTA" se opírá o ontologický a fenomenologický rámec lidského bytí, a ve svém rozvoji nachází trvalou inspiraci jak v hlubinné psychologii, tak v klasických směrech existenciální a humanistické psychologie. V praktické rovině je používá fenomenologické metody, jako je systemická a konstelační práce napříč různými životními systémy a prožitková integrace životních etap v životním cyklu a obrat k Celku.

Základní myšlenkový oblouk "Pohybů života":

1. Život není izolovaný, ale patří do systému (ONTOLOGICKÝ ZÁKLAD)

• Lidský život se neodehrává ve vzduchoprázdnu. Každá situace je součástí Celku, který drží souvislost a míru.
• Krize není náhodný chaos. Je to narušení rovnováhy v rámci širšího řádu.
• To, co nás v životě nese, je naše Bytí. Jsme-li schopni mu naslouchat, vede nás.

2. Když se naruší míra, vzniká naléhavost (VNĚJŠÍ DYNAMIKA ŽIVOTA)

• Život je pohyb. Když se pohyb zastaví nebo deformuje, vzniká napětí.
• Naléhavost není psychologický problém, který je třeba "opravit". Je to moment, kdy pravda přítomného stavu už nelze přehlížet.
• Život tady a teď není statický, ale stále se děje a opakovaně žádá změny postoje.

3. Zastavení jako první krok (VNITŘNÍ DYNAMIKA KLIDU)

• Obrat nezačíná činem. Začíná zastavením.
• Vystoupením z automatismu. Umožněním situaci, aby se ukázala bez šablon.
• V tomto okamžiku se otevírá prostor pro fenomenologii – tedy pro pozornost vůči tomu, co se ukazuje (vyjevuje) "za věcmi", "za situacemi", "za životními schématy", "za emocemi a životními pohyby".

4. Uvidění Celku (SYSTÉMOVÉ KONTEXTY A TRANSCENDENTNÍ ROZMĚR NAŠEHO BYTÍ)

• Situace se neřeší izolovaně, ale můžeme ji vnímat se v kontextech, které vytvářejí dynamické systémy: 
• osobního, rodinného a rodového příběhu
• životních rolí, vztahů a vazeb
• životních etap a přechodů (životního cyklu)
• konečnosti a omezenosti lidského bytí
• Celek je konečný rámec, který dává tomu všemu transcendentální souvislost a smysl.

5. Vědomý životní obrat (ŽIVOTNÍ POHYB JAKO VĚDOMÝ AKT)

• Z tohoto místa se rodí rozhodnutí. Ne jako reakce na tlak. Ne jako únik, Ale jako vědomý akt, který odděluje minulé od budoucího.
• "Životní obrat" je zrození dospělého životního postoje, spočívajícího v pravdivosti a autenticitě.

6. Přijetí odpovědnosti (SYMBIOTICKÝ POHYB K CELKU)

• Rozhodnutí přijmout odpovědnost za své bytí nelze udělat jinak než aktivně, nelze je delegovat na někoho jiného ani k němu dojít pasivním čekáním.
• Aktivně znamená vědomě a z vlastní síly. Odpovědnost není povinnost, ale vědomá odpověď na naši existenciální situaci – je to přijetí vlastního místa v Celku.
• Tento obrat znamená vstoupit do budoucnosti bez jistoty, ale s jasným životním postojem.

7. Proměna postoje (ZROZENÍ AUTENTICITY)

• Výsledkem není jen změna situace. Dochází k proměně způsobu bytí ve světě.
• Člověk přestává být objektem okolností. Stává se vědomým subjektem.

8. Terapie jako prostor obratu (MOC SPOLUPŘÍTOMNOSTI V PROVÁZENÍ)

• Terapie není náhrada rozhodnutí. Je to prostor, kde se může obrat zrodit.
• Terapeut nestojí nad klientem. Stojí u místa, kde se rodí vědomý krok.
• Může pootevřít dveře. Nahlédnout za ně a vstoupit musí chtít klient sám.